Vše má svůj začátek a samozřejmě i konec. Závěrečný ceremoniál proběhl s bohatším kulturním programem a všichni se (jako vždy) loučili s přáním příštího shledání na letní speciální olympiádě za dva roky v Šanghaji či na zimních hrách za čtyři roky v Sarajevu.

Celé dva týdny letošních her proběhly v maximálním fyzickém i duševním vypětí. Připadá mi proto jako zázrak, že se celá naše výprava vrací bez zranění a horeček, navíc se spoustou medailí.

Těsně před odletem z Tokia se s námi přišel rozloučit i náš velvyslanec v Japonsku pan Karel Žebrakovský a jeho zástupce pan Ivan Vlček. Všichni jsme se už moc těšili domů, ale v loučení je vždy i kus smutku, a nejinak tomu bylo i zde. Smutné byly i naše volontérky Toko, Tomoko, Manami, Juko a Emiko, které se o nás po celou dobu staraly. I jim patří náš velký díl za to, že jsme se v Japonsku cítili výborně a že na tuto olympiádu budeme rádi a v dobrém vzpomínat.

Vlastimil Harapes, v letadle nad Sibiří 6. března

Máme tu 3. 3. 05 - takové sympatické datum, olympiáda pokročila, spousta výsledků je již známa a mnoho medailí rozdáno. Ovšem těžko popsat co je to zažít získávání medailí a hlavně radost při vyhlašování vítězů. Naše společná radost ze všech zlatých, stříbrných a bronzových medailí, ale i z těch dalších umístění, je nevýslovná. Jak prohlásila paní Livia Klausová při letních hrách SO v Dublinu - "jsou to nepřenosné zážitky".
Po předvčerejší návštěvě běžkařů, kteří jsou zde v hojném zastoupení a první zlatou získali již v pondělí, jsme včera měli možnost vidět v akci i naše sjezdaře. Prostředí v jakém závodí je prostě snové - lyžařský ráj. Pod vedením trenérky Dáši Dědkové máme sice "ve hře" jen dva sjezdaře, ale zato velmi úspěšné. Jaruška Pilná je držitelkou už 2 zlatých a Petr Pavlíček 2 bronzových medailí.
Já osobně jsem velmi rád, že jsem mohl po návštěvě chrámu DOBRÉHO SVĚTLA v Naganu dnes vidět i další poklad japonské kultury - zámek Matsamoto ze 16. století s okolní úpravou zahrady, nebo lépe řečeno parku s obrovskými azalkami, sakurami a tradičně upravenými koniferami. Stihli jsme spolu s Dr. Martinou Středovou poté ještě navštívit i pověstnou halu, kde naši hokejisté vybojovali v roce 1998 zlaté medaile. Tam dnes probíhá na speciální olympiádě soutěž v krasobruslení - měli jsme možnost fandit sportovcům slovenské reprezentace, kteří byli velmi úspěšní. Tečkou za dnešním dnem byl pak semifinálový zápas ve floor hokeji - náš tým hrál s mužstvem Jižní Afriky. Chlapci bojovali opravdu příkladně a zvítězili 6:0. Hlavně atmosféra byla opět naprosto perfektní. Výsledek = stříbro jisté, ale poslední zápas o zlatou medaili nás ještě čeká, a to hned zítra. Moc se těším.

Vlastimil Harapes, Nagano 3. března

Zatím největší dojmy z Nagana jsou: pověstná květinová výzdoba, místy až neskutečně krásná; panorama hor z 9. patra hotelu, připomínající svou majestátností Hradčany, a naprosto prozaická záležitost - vyhřívaná záchodová prkénka s omýváním...
Včerejší zahajovací  ceremoniál proběhl na vysoké úrovni nejen po stránce oficiální, když se zúčastnila řada celebrit jako japonský korunní princ Naruhito, paní Kennedyová Shriverová či polská první dáma paní Kwaśniewská, ale zaujal i svojí srdečnou a vstřícnou atmosférou. S naší výpravou se ceremoniálu zúčastnil zástupce českého velvyslance Dr. Ivan Vlček. V nádherné hale, která jinak slouží rychlobruslařům, probíhala produkce pěveckých, tanečních, krasobruslařských a jiných efektních vystoupení. Tradičním vyvrcholením po slibu sportovců, rozhodčích a po vztyčení vlajky speciálních olympiád bylo zapálení olympijského ohně. Hry začaly. A jakoby se tomu přizpůsobilo i počasí - po téměř jarním předvčerejšku jsme se dnes probudili do zimního zasněženého rána.

Vlastimil Harapes, Nagano 27. února

Po celkem úmorné cestě (v Londýně se neplánovaně čekalo před odletem čtyři a půl hodiny v letadle pro poruchu motoru) jsme šťastně dorazili do Tokia.Vzhledem ke zpoždění nás po milém uvítání ubytovali v tranzitním hotelu. Ráno jsme pak absolvovali přejezd, asi 6 hodin, do hostitelského městečka Myókó-kógen, které nás opravdu srdečně přivítalo v čele se starostou panem Ukajamem Kojčiro. Shlédli jsme skvělé bubnové a milé taneční vystoupení, po kterých následovaly pochoutky japonské kuchyně. Překvapením pak bylo, že zde na nás čekal zástupce naší ambasády v Japonsku pan doktor Ivan Vlček, jehož sympatie si naši sportovci okamžitě získali.
Sportovce teď čekají dva dny aklimatizace a tréninku ve zdejších podmínkách a pak už přesun do Nagana, kde v sobotu proběhne zahajovací ceremoniál Světových zimních her speciální olympiády, po kterém se zase ozvu.

Vlastimil Harapes, Myókó-kógen 24. února

Na své již třetí světové zimní hry se moc těším, prožívat je bezprostředně spolu s našimi sportovci je pro mne vždy velký zážitek. Předchozí hry, jak v Kanadě, tak na Aljašce, probíhaly na vysoké sportovní i společenské úrovni, za velkého zájmu veřejnosti a médií. Atmosféra her je vždy velmi srdečná a přátelská. V Japonsku jsem už byl, znám tedy příslovečnou japonskou slušnost a úslužnost, takže jsem si jist, že nejinak tomu bude i zde. Očekávám také, že i naši sportovci budou opět úspěšní, ačkoli dlouhá cesta samozřejmě nikomu moc neprospěje. Vím ovšem, jak dokáží zmobilizovat své síly, s jakým zápalem a chutí se pouštějí do sportovních klání, jak přitom ale neopomenou ani navazovat nové kontakty a přátelství. Při takovýchto hrách doopravdy padají všechny bariéry - národnostní, rasové, náboženské i sociální.

Velmi si na našich sportovcích vážím jak jejich snahy, spontánnosti a odvahy překonávat překážky, tak i jejich ukázněnosti v podmínkách, na které nejsou zvyklí. Věřím proto, že také letošní účast bude úspěšná, že celá výprava bude dobře reprezentovat naši republiku a že se všichni vrátíme šťastně domů.

Vlastimil Harapes, Praha 18. února