4. března - Případné plány na dnešní nějaké výlety či nákupy - odpoledne po finále - nám nakonec překazilo počasí a uspíšený program příprav na odjezd. Počasí je dnes velmi nevlídné, sněží, dokonce i tady je z toho taková menší kalamita - do haly jsme jeli tři čtvrtě hodiny místo obvyklých deseti patnácti minut. Na nějaké výlety či pochůzky nic moc. Navíc jsme se včera dozvěděli, že už dnes do večera musíme vše sbalit a nechat si jen příruční zavazadlo, se kterým strávíme celý zbytek cesty přes Tokio do Prahy. Takže bude docela fofr. Zítra  nás pak asi už po snídani vyženou, od dvou do čtyř je zakončovací ceremoniál a odtamtud už pojedeme rovnou do Tokia, kde strávíme noc před odletem. Tedy ani ne tak "v Tokiu" jako v tranzitním hotelu u letiště.

Nicméně teď nemyslíme nikdo na počasí, výlety, nákupy ani balení, teď máme hlavní téma - finále ve floor hokeji, které začne v půl jedenácté zdejšího času, čili asi za hodinu a půl.

2. března - Volna tady opravdu moc není. Běžný den vypadá tak, že se jede ráno do haly a odpoledne či v podvečer zpět do hotelu. Odtamtud je už vše - krom přilehlého Coopu - daleko. A tak jediným "výletem" zatím zůstala půlhodinová zastávka v chrámu Zenkodži při cestě z Myoko-kogenu do Nagana a předvčerejší podvečerní "výpad" hochů do asi dva kilometry vzdáleného McDonaldu. Dnes se možná - po zápase s Jižní Afrikou, podle převládajícího stavu těla a ducha - vydají hokejisté "do města", či přesněji do olympijské vesničky. A pokud nás zítra či pozítří "nepotká" volný den, bude to asi z celého pobytu vše.

Počasí - máme tady docela zimy, po hezkém počasí v den příjezdu je to doslovné "zchlazení". Navíc fouká ostrý vítr. Nicméně teď se dívám na svůj on-line teploměr v Praze v Oáze, a ono je tam -9.4° - koukejte do neděle trochu přitopit! Ať pak nemrzneme i doma.

28. února - Dnes je první snad trochu uspořádanější den - po všem tom cestování a stěhování, po sobotních a včerejších zápasech roztažených od časného rána do večera (v sobotu pak ještě se zahájením),,je dneska - alespoň pro hokejisty - už poměrně jasněji daný program. V půl druhé hrajeme s Maďarskem, takže sportovci mají první aspoň trochu klidnější ráno - na snídani až v osm, do haly někdy kolem desáté. Trochu klidněji mám tím pádem poprvé i já v tiskovém středisku, včera tu byla hlava na hlavě, dnes jsem tady zatím sám, tedy nepočítám-li tři čtyři osůbky zdejšího personálu (jeden z nich tedy není žádná osůbka, ale velký chlap, který navíc určitě umí džudo a džiu-džitsu). On ten klid samozřejmě nebude nejspíš trvat dlouho, ale aspoň že tak. Můžu se pokusit sepsat pár dalších informací a dojmů, které se formou, obsahem či rozsahem nehodí ani do krátkých aktualit, ani do oficiálnějších zpráv. Sice zatím nevím jak do toho, ale ono se to nějak vyvrbí. Do "zápisníku" se nakonec dá napsat ledacos. Systém v tom ale žádný nehledejte.

Bydlíme (hokejisté) v hotelu Matshusiro Royal, který je asi 8 km od Nagana. Je to velký hotel, stojící poněkud osamoceně, takže jsme odkázáni výhradně na autobusovou dopravu. Hala White Ring, kde hrajeme zápasy, je vzdálena asi 4 kilometry, ovšem autobus to v ranní - či podvečerní - špičce jede skoro půl hodiny. Doprava je jinak bez problémů, zatím jsme se vždy dostali tam kam jsme měli. Hotel má tuším třináct pater, zřejmě Japonci nedají na pověry (nebo naši pověrečnou "třináctku" vůbec neznají). Patra se ale počítají "po americku", takže my bychom tomu třináctému říkali dvanácté. My jsme v devátém patře, na pokojích po dvou až po čtyřech. Pokoje jsou prostorné (tedy alespoň pro dva určitě) a celkem v nich lze přežít. Problém je akorát s výtahy - jsou jen tři, navíc řízené nějakým vysoce inteligentním systémem, takže dostat se z patra do patra se sice vždy podaří, nikdy ovšem není jasné, za jak dlouho. Technika - až na vyhřívaná záchodová prkénka, která to "dotáhla" až do Okének V. Harapese - nikterak udivující. Čekal bych třeba osobně lepší možnosti připojení na internet, bezdrátovou síť po hotelu nebo tak něco, ale místo toho je zde jediný přístupný počítač v recepci a dva notebooky na stanovišti olympiády. O tato tři místa je samozřejmě velký zájem, takže dostat se na síť v hotelu není právě jednoduché.

Jídlo - snídaně a večeře jsou v hotelu podávány "přídělovým" systémem - na úvod za neustálého klanění, zdravení a děkování proštípnou lístek na příslušné jídlo, a poté procházíme dlouhou "uličkou", ve které nám postupně přidávají na talíř - tu dvě kolečka šunky, tu hrstičku rýže, tu krajíc chleba, takže výsledně máme od vícero věcí doslova trošku. Původně jsem (a asi i někteří další) vynechával to, co mě zrovna nelákalo, jenže pak jsem měl opravdu docela málo, takže teď už si nechávám nandávat všechno. Jídlo jinak ale není špatné ani nijak zvláště exotické, jak jsme se obávali po zkušenostech z loňských Pre-games, na talířích se nic nehýbe ani na nás nemrká. Oběd na sportovištích je podobný, jen těch položek je poněkud méně a jejich příděl mírně větší. Standardně oběd sestává z dvou menších baget plněných čímsi a z hromádky nudlí rovněž s čímsi. Plus nějaká polévka v kelímku. Hlady tady sice nezhyneme, ale oproti "bufetovým" jídelnám třeba v Raleigh je zde stravování hodně střídmé. Nakonec je to asi zdravé, že. Mám ostatně podezření, že to co nám zde podávají, je odvozeno a naměřeno přímo vědecky coby naprosto vyvážená strava (bohužel ale nejspíš pro Japonce drobné až střední postavy). V hotelu se stoluje kulturně, ve velkém sále u stolů prostřených běloskvoucími ubrusy a samozřejmě ozdobených všudypřítomnými květinami, na sportovišti jsou podmínky pochopitelně poněkud provizornější. A já myslím, že pro začátek tohle stačí. -lk-